Jestli máte nějakého zahraňáka na starosti, určitě víte, že prvních pár dní je pro něj složitých a náročných. Proto ISC každý semestr organizuje Orientation Week, ve kterém se nejen dozvědí vše důležité, ale také vyrazí na svůj první výlet na studijní i za hranice Prahy. Představujeme parťáky, bez kterých by se letošní první Orientation Week neuskutečnil: Davida Mládka a Kačku Holkovou. Na zážitky spojené s organizací se ptal Pavel Hošek.
Pavel: Tak, první, co jsem se vás chtěl zeptat: Co je vlastně Orientation Week?
David: Tak je to první kontakt zahraničních studentů s ISCčkem a s Českem.
Kačka: Přivítání, ukázání, jak to tady chodí, seznámení s námi, s rektorátem a s fakultami.
Pavel: A co to obnášelo, když jste to organizovali? Kolik to bylo práce?
David: Tisk ESN kartiček, tiskoviny do welcomepacků, balení, vymysleli jsme si visačky, ty byly problémový, shánění místností, shánění referentek…
Pavel: Kolik času to zabralo? Kdy jste začínali s přípravami?
Kačka: Tak měsíc předem?
David: První schůzku jsme měli podle mě tak měsíc předem, zhruba.
Kačka: Pak jsme byli chvíli akční, pak chvíli… (smích) jsme to odkládali, pak se to dodělalo zase punkově (smích).
Pavel: Co na tom bylo nejsložitější, co byla největší výzva?
David: Asi komunikace. Se všema.
Kačka: Pro mě to bylo shánění lidí. Shánět lidi na doprovody, říkala jsem si, že to nebudeme dělat hromadným veřejným spreadsheetem, ale… To bylo hrozný, já nejsem vůbec HR, a ty lidi tě odmítají, ne, nemůžu, taky nemůžu, a ty je nechceš nutit…
Pavel: Proč jste se do toho vůbec pustili, co vás na tom lákalo?
Kačka: Já jsem byla málo akční Parťák a chtěla jsem být akční Parťák. Víc aktivní, takže jsem do toho šla. A pak, když jsem viděla ty tři A4 instrukcí, co všechno musíme udělat, tak jsem si říkala, sakra, jestli to zvládnu.
David: Mě do toho přemluvila Terka Vlasáková, docela dávno.
Pavel: Báli jste se, že něco z toho neklapne? Byla nějaká situace, kdy to vypadalo, že něco nevyjde?
David: Zhruba všechno. (smích)
Kačka: Tak klasicky se dodělávalo všechno na poslední chvíli, prezentace, jako když to člověk dal dohromady, tak zase už nestihl double checking. A když to stihl, tak se to změnilo ráno…
David: Poslední verze prezentace byla asi dvě hodiny předem.
Kačka: Pak když jsme během prezentací zjistili, že tam někteří prezentující nejsou, tak jsme uvedli někoho, kdo tam neseděl, v tý přednáškový místnosti, a naštěstí teda jsme byli zachráněni…
David: Dopadlo to dobře.
Kačka: Marsí si tam zrovna šla pro mikinu, takže to chudák schytala a dostala mikrofon (smích). Ale všechno se zvládlo, je to prostě… Je to výzva.
Pavel: Co vám to dalo do života, za zkušenosti? Mělo to nějaký pozitivní dopad?
Kačka: Je to prezentování před 300 lidma, organizování hodně lidí a přemlouvání, aby pro to něco udělali, takže určitě.
David: Určitě je to velká zkušenost a určitě nikdy víc (smích).
Kačka: To tam asi psát nebudem, aby ještě někdy někoho nabrali na OWčko (smích).
David: Bylo to dobrý, jako to, co se tam děje, tak nikde jinde asi moc dělat nebudeš. Jsou to zkušenosti, zkusíš si to z druhý strany než asi většina lidí zná tady, když tě pořád někdo nahání, aby něco už bylo, a ono to furt neni a nechápeš, co po tobě vlastně chce, když to ještě nemusí bejt (smích)…
Pavel: Co teď plánujete do ISCčka?
Kačka: Já teď organizuju výlet do Krakova a pak si dám na pár měsíců asi pauzu, protože jsem zjistila, že… Já už chodím do práce a jde to blbě stíhat. Říkala jsem si, že OWčko bude v pohodě, že to je týden bez spánku a pak se to srovná, ale je to fakt hodně namáhavý, zvlášť OWčko.
David: Já mám čirou náhodou trip do Budapeště, ale… no já bych chtěl bejt nízko teď zas chvíli, schovat se někde mezi ostatníma lidma…
Kačka: To vypadá, že OWčko odrazuje Parťáky (smích).
David: Pauzu, no.
Pavel: Poslední otázka, co vás do ISCčka přivedlo a co vás tam drží?
Kačka: Přivedl mě můj Erasmus, kdy jsem nechtěla vypadnout z tý Erasmus nálady, kdy je na všechno omezenej čas a člověk má pocit, že musí všechny zážitky prožít hned teď a ne to odkládat, až bude lepší počasí, až bude víkend a prázdniny. Tak to jsem si chtěla udržet, šla jsem do ISCčka, a teď mě tady drží ty lidi. Češi hlavně, co tady je za partu lidí, Parťáků. Super lidi a vždycky člověk ví, že když je to Parťák, tak si s nima většinou sedne. Stejný hodnoty a fajn pozitivní lidi.
David: Já jsem ještě nebyl na Erasmu, takže jsem si vzal Buddíka, pak jsem se dostal na Buddy víkend, pak jsem se dostal do Pointu, a pak už jsem v Pointu zůstal. Já jsem se vlastně dostal do ofisu a pak jsem se dostal do pointu (smích). No a pak jsem taky zůstal kvůli Parťákům, hlavně.
Pavel Hošek
