Předně bych rád předeslal, že tento výlet byl mým prvním Orientation week výletem, na který jsem kdy jel. Proto se zde nemohu odvolávat na léty prověřenou sehranou partu. Na co jsme se však rozhodli odvolávat je eliksír dobré nálady obsažený v klasických ISC rybičkách, Becherovce Originál či Becherovce Lemond. Nutno dodat, že tyto produkty byly po pečlivé úvaze vybrány zejména pro svůj okamžitý hřejivý účinek.
Z Prahy jsme vyjížděli kolem osmé hodiny ráno. Byla sobota 17.2. a před pár hodinami získala Ester Ledecká první olympijské zlato. Ze 4 organizátorů jsme si 3 procházeli nějakou virózou, řada zahraňáků také nebyla v nejlepší kondici. Dva účastníci se pro nemoc z výletu na poslední chvíli omluvili. Cítil jsem v kostech zvláštní napětí. Všudypřítomná rýma, kašel a vytrácející se hlasivky nevěstily nic dobrého. Říkal jsem si, že pokud se epidemie rozšíří dál, bujarého veselí nejspíš ubyde, ale vzniklý námět pro hollywoodský akční thriller s pestrým národnostním složením hlavních hrdinů coby náhodných cestujících bude jistě pěkný.
Naše první zastávka byla v Českých Budějovicích. Ve státním podniku, pivovaru Budweiser Budvar, si každý milovník české kultury (piva) našel svoje. Obohaceni komplexním výkladem o výrobě zlatavého moku jsme procházeli jednotlivými výrobními halami s charakteristickým odérem kvasnic a žateckého chmele. Odměnou nám byla ochutnávka toho nejcennějšího hořkého moku.
Budweiser Budwar, náš národní poklad!
Našim dalším cílem bylo české moře, vodní nádrž Lipno. Naše neutuchající dobrodružná povaha nás zavedla na Stezku korunami stromů, ze které měli účastníci výletu vidět nejen Lipno, ale i přenádhernou scenérii šumavského národního parku, Novohradské hory a v dáli i vrcholy Alp. Realita byla jiná, od rána byla hustá mlha, pak ještě začalo mohutně sněžit, přidala se vánice a my jsme sotva viděli pod koruny stromů na zem. I tak to mělo své kouzlo, zimním spánkem dřímající přírodu a ojíněné jehličnany.
Někdo chlazenému pivu ani v mrazech nemůže odolat!
Hlavním cílem našeho výletu bylo někdejší sídelní město mnoha mocných českých rodů – Vítkovců, Pánů z Krumlova, Rožmberků, Eggenbergů a Schwarzenbergů. Okresní město Český Krumlov jsme se chystali navštívit zejména pro jeho rozsáhlý hradní komplex, který je druhým největším v naší zemi (po Praze samozřejmě). Do Českého Krumlova jsme se také těšili jak kvůli jídlu, tak kvůli vidině teplého čaje a postele v ubytovně zvané Sportovní hala. Ano, čtete správně, ne každý se v tomto nečase plném chřipkových epidemií hnal do nočního klubu. Po výborné večeři v místní šatlavě seznali někteří z nás společenskou únavu a jali se odebrati se do svých komnat.
Druhý den ráno nás přišly před ubytovnu svou přítomností potěšit Oldřiška a Pavla, znalkyně místních poměrů, zejména pak historických souvislostí a tajemných záhad. Za relativně mrzký peníz nám poskytly cenné informace a pod vlivem jejich výkladu jsme naplno všemi smysly mohli pocítit výjimečnost tohoto místa. Inu posuďte sami z přiložených veršů.
Báseň nalezená u ostnaté lavičky na břehu Vltavy v Českém Krumlově.
Po ranní kulturní vložce jsme zamířili do další krčmy. Doufali jsme v polévku česnečku, dostali jsme spíše uvařenou vodu s bramborem, jejíž kvalitu by s pomocí pouhé varné konvice překonal každý zdatný strahovský kutil či prakticky založený experimentátor. (Ruku na srdce, kdo z nás na Strahově někdy nevařil párky v konvici.) Po obědě došlo na společné foto. Poté jsme navštívili hradní muzeum s věží, ze které byl snad nejhezčí výhled na celý Krumlov. Večer jsme se šťastně vrátili domů, do Prahy, do Dejvic.
Foto všech účastníků výletu za českým pivem, českým mořem a Českým Krumlovem.
Zimní Český Krumlov. Foceno z hradní věže.
Marek S.